V jednu hodinu v noci nás vzbudil Vašek a řekl nám, že máme hlídku, s Jirkem jsme si vzali náš prak a luk, a šli jsme hlídat. Vašek nám řekl že radši bude hlídat s náma. Sice jsme se trochu báli, ale stejně jsme byli přesvědčení, že nic jako tajemný muž s kloboukem nás v noci nepotká. První půlhodinu se vůbec nic nedělo a my si stále více mysleli, že si holky opravdu jenom vymýšlely. S jirkem jsme byli v klidu a čekali jsme, že se nic nestane, ale náhle jsme uslyšeli větví a výkřik, hned jsme vzbudili Vaška, jehož způsob hlídání byl, že si sedl na pařez k táboráku zahleděl se do ohně a usnul. Hned jak jsme ho celí vyděšení vzbudili a pověděli mu o tom, rychle vza svou vlkou baterku a rozhlédl se po celém táboře, i lese okolo, nikde ale nikoho a nic neviděl ani neslyšel. Řekl nám, že se nám to asi jenom zdálo a ať si jdeme odpočinout do stanu a že zbytek naší hlídky odhlídá sám. Nám se to ale nezdálo... Další den brzo ráno jsme se šli podívat na místa kde jsme šlyšeli ten výkřik a zjistili jsme, že je to nedaleko našeho bunkru a o kousek dál jsme našli rozbitou naši past co jsme si postavili před bunkrem. Byla to klasická vykotlaná jáma na které byly klacíky a na nich listí, tu past jsme si tam postavili, aby nám nikdo nelezl do bunkru, klacíky byly ale do jediného přelámané a listí pryč, jediné, v co jsme doufali, bylo, že se do pasti chytilo nějaké lesní zvíře...