Dojeli jsme na základnu a dostali jsme 2 hodiny rozchod, s Jirkou jsme si našli úžasný místo na bunkr, taková jakoby díra pod kořenama z jedné půlky stromu. Na kořeny jsme si nanosili všelijak větve, větvičky, listy a rostliny, byla to luxusní schovka! Pak jsme šli do tábora a zjistili, že náš stan není od bunkru ani moc daleko. Ten den jsme potom ještě nějakou dobu kecali rozdělovali hlídky a podobně. Hlídku jsme ten den měli od 9 hodin do 10. Je to docela brzo, takže jsme skoro ani nepotřebovali baterky, a hlídku se nic moc nestalo, až na to, že Jirka nezvládl pohlídat oheň a pak jsme ho museli 20 minut znova zakládat.
Když jsme se další den probudili, všichni pořád o něčem mluvili, když jsme se zeptali, zjistili jsme, že Linda s Míšou prý v noci viděly, že během jejich hlídky kolem tábora obcházel nějakej chlap s kloboukem a baťohem. Celá Linda a Míša... Někdo tomu dokonce i věřil, ale jim věřit takovou hloupost, mi přijde docela naivní. Nato Jirka vykřikl "A my jsme zase s Tomem viděli Ufouny! Vysoký, hubený a svítící!" Všichni se začali smát, jenom Lindě a Míše to vtipné nepřišlo. Vtom příšel vedoucí Vašek a zakřičel : "Jdeme na túru!" Jak znám Vaška tak to bude nejmíň 30 kiláků, vyrazili jsme a hned po pár stovkách metrů jsme dorazili k nějaké lesní říčce a o kousek bylo takový lesní jezero nebylo zrovna největší, ale ta křišťálově čistá voda byla fakt super všichni tam hned naskákali a byli jsme tam asi celé dopoledne, Jirka protože se mu nechtělo plavat, tak si udělal luxusní luk z klacku a provázku a mě udělal úžasnej prak a k němu mně dal 20 kamínků abych měl čím střílet. Oba jsme dostřelili asi 10 metrů a Jirka dokonce strefil dvě šišky ze stromu, když si chtěl ale svoje nástroje později v táboře vyfotit, byl v koncích, protože tak trošku neměl signál, což ho málem zabilo.
Dneska jsme měli mít hlídku od jedné hodiny v noci do dvou hodin v noci, protože Linda a Míša si u vedoucích vyprosili naši hlídku. My jsme byli ale spíš rádi, protože mít hlídku brzo je fakt vopruz, vedoucí i ostatní totiž ještě byli vzhůru a navíc když bylo světlo, tak ani nebyla žádná sranda. Děsně se na naši první noční hlídku těším a doufám, že nepotkáme toho "děsivého ztraceného houbaře" ...